Existují věci, které se s časem nemění. Jednou z nich je učební látka na základních a středních školách. Žáci a studenti se tak už po desetiletí učí jedny a ty samé matematické postupy, fyzikální vzorečky, názvy prvků z chemické periodické tabulky či psaní čárek v souvětí. Způsob, jakým se tyto věci vyučují, se však za posledních pár let změnil hodně. Ke slovu se dnes dostává takzvané digitální školství.
Pojem digitální školství v sobě zahrnuje řadu výukových metod a především pomůcek, které jsou nějakým způsobem digitalizované. Zatímco ještě před dvaceti lety jsme ve třídě nenašli jinou pomůcku než tabuli a křídu, dnes mohou učitelé výuku obohatit například o práci na interaktivní tabuli, výuku na počítačích či výukové hry na tabletu. Ještě před deseti lety se děti na školách učily psát na počítači všemi deseti a dnes už mají často větší znalosti o digitálním a počítačovém světě než jejich učitelé. Kromě udržení kroku s dobou jsou digitální technologie na školách také zpestřením jinak často nezáživné výuky. Přestože se tak studenti učí stále stejné učivo, forma výuky je pro ně mnohem zábavnější, a tím pádem i lépe zapamatovatelná. Zařazování digitálních technologií do výuky má ale i další výhody.
Jednou z nich je rozvoj kooperativního učení. To zahrnuje vzdělávací postupy, které se zaměřují na spolupráci mezi žáky nebo mezi žákem a učitelem. Žáci pracují ve skupinkách a společně se snaží najít řešení určitého problému, který jim učitel zadal. Tento způsob kooperativní práce podporují například tablety.
Dalším konceptem spojovaným s digitalizací vzdělávání je takzvaná převrácená třída. Jedná se o to, že výklad látky probíhá online mimo třídu nejčastěji formou domácího úkolu. Žáci se mají sami seznámit s vyučovací látkou a v hodinách se dále pracuje jen na úkolech, které vzešly ze studia látky. K domácímu samostudiu zadávají učitelé dětem zhlédnutí různých videí, dokumentů či návštěvu internetových stránek. Prostřednictvím sdílených dokumentů mohou žáci spolupracovat a tvořit skupinové práce i na dálku ze svých domovů. Digitalizace výuky proměnila také roli učitele, který se pomalu stává spíše průvodcem vzdělávání studentů než jejich jediným a hlavním zdrojem informací.
Digitalizace ve školství se však netýká jen zatraktivnění výuky, ale také zefektivnění komunikace s rodiči, zápisu známek, omlouvání hodin či evidenci docházky. Veškeré tyto věci se totiž pomalu ale jistě přesouvají z třídní knihy a žákovských knížek do online prostoru. Jakékoliv sdělení tak potřebují učitelé rodičům předat, nemusí posílat v deníčku dítěte a čekat na podpis do druhého dne, ale mohou danou informaci zapsat do online informačního systému, kde si jej každý rodič přečte a může na něj okamžitě zareagovat.
Obzvláště velký rozmach zažívá digitalizace výuky na středních školách. Na rozdíl od dětí školou povinných zde mají studenti už větší přístup k digitálním technologiím a jsou schopny samostatné domácí práce. Vyspělé digitální technologie používá také například gymnázium Stříbro.
