Podobně jako průmyslová revoluce zásadně změnila svět v 18. a 19. století, před pár dekádami spustil neméně dramatickou transformaci společnosti internet. Nyní se nacházíme v nové éře internetu, známé jako Web 3.0, která má za cíl vrátit kontrolu nad daty od obřích korporací zpět uživatelům. Co tedy Web 3.0 vlastně je a jak funguje?
Cesta od Webu 1.0 po Web 3.0
S počátkem internetu je spojen Web 1.0, na němž většina uživatelů, která měla k internetu přístup, jen pasivně konzumovala statické informace. Kolem roku 2005 ovládl internet Web 2.0 a s ním spojený obrovský rozmach sociálních sítí. To fungování internetu drasticky změnilo – uživatelé najednou mohli nejen číst, ale také aktivně tvořit.
Většina celosvětového obsahu se však dostala pod kontrolu technologických gigantů, jako je Google, Facebook nebo Twitter. Tyto společnosti na něm začaly vydělávat a postupně dominovat trhu. Právě to má změnit Web 3.0, což je termín, který zavedl v roce 2014 spoluzakladatel platformy Ethereum Gavin Wood.
Co je to Web3?
Web 3.0, někdy také označovaný jako „decentralizovaný web„, představuje nový způsob, jakým se internet organizuje a používá. Na rozdíl od Webu 2.0, který se zaměřuje na centralizované platformy a služby, Web 3.0 usiluje o to, aby byl internet více otevřený, transparentní a přístupný pro všechny uživatele. Klíčovými prvky Webu 3.0 jsou:
- Decentralizace
Hlavním cílem Webu 3.0 je odstranění centralizovaných autorit a platforem, které dnes kontrolují velkou část internetového obsahu a služeb. Zatímco v současnosti jsou mnohé internetové aktivity řízeny několika velkými korporacemi, Web 3.0 spoléhá na decentralizované sítě jako jsou blockchainy. Ty umožňují uživatelům interagovat mezi sebou přímo, bez potřeby zprostředkovatelů.
- Ochrana soukromí
Web 3.0 klade důraz na soukromí a zabezpečení uživatelských dat. V současném modelu centralizovaných služeb jsou uživatelská data často shromažďována a zpracovávána bez přímé kontroly uživatelů. Na Webu 3.0 budou moct uživatelé rozhodovat, jak a s kým svá data sdílejí.
- Interoperabilita
Web 3.0 usiluje o to, aby různé aplikace a platformy mohly snadno spolupracovat. To znamená, že uživatelé nebudou omezeni na používání pouze jedné platformy, ale budou moct bez překážek přenášet data a digitální aktiva mezi různými službami.
- Inteligentní smlouvy
V rámci Webu 3.0 hrají důležitou roli inteligentní smlouvy (smart contracts), které automatizují a zjednodušují transakce mezi uživateli. Tyto smlouvy jsou vlastně automatizované programy, které běží na blockchainu a samostatně vykonávají určité podmínky stanovené v kódu. Mohou například automatizovat platby, výměny digitálních aktiv nebo různé smluvní závazky.
Co rozlišuje Web 3.0 od předchozích verzí?
Web 2.0, který se vyvinul v roce 2000, je charakterizován nárůstem uživatelsky generovaného obsahu, sociálních sítí a interaktivních aplikací. Tento model však vedl k centralizaci moci v rukou několika velkých společností, které ovládají data a algoritmy. Web 3.0 naopak usiluje o rozptýlení této moci a dává uživatelům větší kontrolu nad jejich online identitou a daty. Uživatelé se stávají spolutvůrci a vlastníky svých dat a digitálních aktiv, čímž se zvyšuje jejich autonomie a svoboda na internetu.
Představte si Web 2.0 jako obrovské město, kde každý má svůj byt, ale pronajímá ho velkému developerskému koncernu. Ten určuje, jak se v domě žije, stanovuje pravidla a vybírá nájemné. Na Webu 3.0 vlastníte celý dům i pozemek vy – nejen že určujete, jak to vypadá uvnitř, ale také se podílíte na rozhodování o tom, co se děje s okolím.
Jak má fungovat Web 3.0?
Koncept Webu 3.0 staví na hodnotách decentralizace a otevřenosti. Jeho zastánci usilují o to, aby služby, které dnes ovládají velké centralizované korporace, přešly do rukou těch, kdo daný obsah skutečně tvoří – tedy samotných uživatelů. Základním stavebním kamenem Webu 3.0 jsou distribuovaná data, která se dnes nejčastěji řeší pomocí blockchainu.
Blockchain, v překladu „blokový řetězec“, je decentralizovaná databáze dostupná všem uživatelům připojeným k internetu. Blockchain si lze představit jako velkou digitální knihu sdílenou s mnoha počítači po celém světě, která zaznamenává všechny transakce, které se v síti odehrají a neustále se aktualizuje a synchronizuje.
Umělá inteligence jako váš osobní asistent
Klíčovou součástí Webu 3.0 má být také umělá inteligence a strojové učení. Každý uživatel nového webu by měl mít po ruce asistenta, který mu bude neustále nablízku a pomůže mu najít přesně to, co na internetu hledá. S pomocí umělé inteligence se budou uživatelům zobrazovat webové stránky a služby, které přesně odpovídají jejich potřebám. To sice zvýší komfort na internetu, na druhou stranu by to mohlo vést k ještě většímu uzavření v informačních bublinách a polarizaci společnosti.
Jaké výhody přinese Web 3.0?
Hlavním praktickým cílem Webu 3.0 je zvyšování bezpečnosti. Díky decentralizaci by měli mít uživatelé také větší kontrolu nad svými daty, zároveň by měl být obsah ve velké míře dostupný bez nutnosti registrace. Uživatelé by tak už neměli „platit” za informace svými osobními daty v tak velké míře jako doposud. Web 3.0 by měl nejen zmenšit objem potřebných sdílených dat, ale také zajistit jejich větší bezpečnost a omezit hackerské útoky.
Web 3.0 je prozatím jen ideálem
O realistickém fungování Webu 3.0 se zatím vedou vášnivé debaty. Idealistické vize hovoří o tom, že současní dominantní hráči již nebudou mít tak silnou pozici, protože v rámci nové digitální ekonomiky by nemuseli být prostředníci potřeba. Nicméně v reálném světě existuje několik překážek, které nástup Webu 3.0 zpomalují. V první řadě je to nedostatečná technologická infrastruktura a neznalost uživatelů. Dalším zásadním problémem jsou právní a regulační překážky, neboť v mnoha zemích je legislativa zaměřená na centralizované modely.
Zdroje: CzechCrunch.cz, HarvardBusinessReview.org, NordicTelecom.cz, Systeum.cz, TechTarget.com
Sára Aiblová je studentkou brněnské právnické fakulty. Kromě práva se zajímá o psychologii, kulturu a cestování. Baví ji prozkoumávat aktuální témata ze světa technologií či wellness a předávat je čtenářům.