Inhalace je léčebná metoda využívající vdechování par minerálních vod, roztoků léků nebo jejich aerosolů. Využívá se při onemocnění dýchacích cest, astmatu nebo chronickém onemocnění průdušek. Její hlavní přednost spočívá v tom, že napomáhá dopravit léčiva přímo tam, kde jsou potřeba. Také umožňuje aplikaci mikrogramových dávek léků. Díky tomu omezuje vedlejší účinky, které se mohou objevit u klasických léků. Množství účinných látek, které se dostanou do dýchacích cest závisí na kvalitě aerosolu, technice vdechování i stavu sliznice.
Nejčastěji se pro inhalaci využívá speciální přístroj, inhalátor. Existuje jich několik druhů a mohou fungovat na odlišných principech, vždy by měl lékař posoudit, jaká léčba je vhodná, na které obtíže. Hlavní dělení je na studenou a horkou inhalaci. U akutních zánětů je sliznice překrvená a zarudlá a je potřeba ji ochlazovat. Naopak při chronických onemocněních dolních cest dýchacích je potřeba rozpustit hleny a pomůže horká inhalace. Dále se rozlišuje, zda se léčebné látky rozptýlí pomocí stlačeného vzduchu, plynu, páry nebo ultrazvuku.
U ultrazvukového inhalátoru rozprašuje léčebné tekutiny na mikroskopické kapičky vibrační zařízení nazývané vysokofrekvenční oscilátor. Ten převádí léčebnou látku na aerosol, který je proudem vzduchu z ventilátoru přenášen k pacientovi. U inhalátorů je důležitým údajem velikost částic a nebulizační výkon. Velikost částic je důležitá pro cílení léčiv na konkrétní části dýchacího ústrojí. Částice do 5 mikrometrů jsou vhodné pro léčbu středních a dolních dýchacích cest, větší částice se využívají u léčby horních dýchacích cest. Nebulizační výkon udává, rychlost, jakou inhalátor zvládne měnit medikament na dýchatelnou mlhu. U vyššího výkonu je kratší doba inhalace.
Ultrazvukovým inhalátorem je vybavená ordinace dětské lékařky Zdounky MUDr. Ivy Petrové. Jejím pacientům pomáhá s uvolněním dýchacích cest a podle inhalovaného léčiva může pomáhat i při alergiích a dalších obtížích.
