O tom, jak technologický pokrok mění tvář naší planety není nejmenších pochyb. Někdy je zajímavé se na vše podívat v mnohem menším měřítku a připomenout si, jak moc dokáže proměnit osud jedné malé obce. Po větší část své historie byl Zbýšov nepříliš velkou a významnou osadou. Ještě v roce 1790 je zde uváděno pouze 53 domů s 313 obyvateli. Na konci 18. století ale přišel pro Zbýšov i okolní obce zlom. V regionu bylo objeveno černé uhlí a záhy započala těžba. V roce 1820 byly položeny základy kamenouhelného těžířstva Lásky Boží. Sedmdesát let po započetí těžby už obec tvoří domů 128 a počet obyvatel překonal 1500. Devatenácté století spojené s průmyslovou revolucí poté znovu výrazně přetvořilo ráz obce. Stává se průmyslovou oblastí a horečnatě pokračuje výstavba. V té době tu byl postaven i kostel sv. Martina, vybudována škola a zřízen poštovní úřad u městského úřadu.
Slibný rozvoj průmyslového pokroku stejně jako jinde přerušila první světová válka. Až za první republiky pokračuje obec v rozvoji. Vzniká hornický dům, který do dnes slouží jako místo pro pořádání kulturních a společenských akcí. V roce 1950 začala výstavba hornických bytů, později byla doplněna i družstevní výstavbou. Narůstající počet obyvatel v 60. a 70. letech si vynutil vybudování další základní školy, mateřské školy, nových prodejen, zdravotního střediska s lékárnou, sportovního stadionu, kina s moderním sálem a dalších zařízení. Od roku 1965 je Zbýšov městem.
Znovu se ráz města výrazně proměnil kvůli ukončení důlní činnosti začátkem 90. let. Část obyvatel ztrácí své původní zaměstnání a musí si hledat novou práci. Dnes už bývalou slávu tohoto hornického města připomínají pouze dvě těžní věže. Jedna u dolu Jindřich II, svého času nejhlubšího dolu na černé uhlí ve střední Evropě – 1550 m a dolu Simson – věž je dnes technickou historickou památkou. Ukončení těžby a plynofikace domů přispěly ke zlepšení životního prostředí.
