Přestože je Česká republika poměrně malou zemí, co se týče pokrytí silnic a dálnic, rozhodně se nemáme za co stydět. Právě díky kvalitní silniční síti jsme schopni dostat se z jednoho konce republiky na druhý jen za pár hodin. Celková délka dálnic v České republice je necelých 1 300 kilometrů, což je pro představu zhruba jako vzdálenost z Prahy do Říma. V tomto součtu však ještě nejsou započítány silice uvnitř obcí a objízdné trasy. Celková délka silnic první třídy je v Česku zhruba 5 800 kilometrů. Kdybychom chtěli všechny tyto silnice projet autem průměrnou rychlostí 100 kilometrů v hodině, jeli bychom zhruba dva a půl dne v kuse.
Právě díky poměrně snadné silniční dopravě dnes není pro mnoho lidí problém najít si práci dál od domova. Řada zaměstnanců i zaměstnavatelů tak tráví při cestě do zaměstnání v autě i několik hodin denně. Se vzrůstajícím počtem osobních i nákladních aut na silnicích se však také zrychluje jejich opotřebení. Kromě výstavby nových silnic je tak neustále co opravovat. A jak se vlastně silnice staví?
Stavba silnice prochází podobně složitým procesem jako stavba domu. Pokud si tedy představujete, že se předem označená trasa zalije vrstvou asfaltu, nechá zaschnout a může se jezdit, jste na omylu. Celý proces je mnohem složitější, a především také časově náročný.
Podobně jako u stavby domu je i u stavby silnice nutné nejprve provést geologický průzkum celé trasy, kudy silnice povede. Pomocí prověření složení podloží a množství vody, která se v podloží nachází, se zjistí, jestli bude podloží schopné silnici unést. Poté přichází na řadu projekt, jehož součástí musí být územně plánovací dokumentace, investiční záměr, studie a další dokumenty, které jsou nezbytné pro provedení stavby a následnou kolaudaci.
V případě, že se jedná o zcela novou komunikaci, musí být před započetím stavby odstraněna a uložena cenná ornice. Následně se odstraní nevyhovující zemina. Na připravenou půdu se dále ukládají vrstvy nezbytné jako podklad pod asfalt. Na podkladovou vrstvu poté přichází takzvaná drenážní vrstva asfaltu, která má podobu velmi hrubé směsi s mnoha mezerami. Na tuto vrstvu potom přijde jemná směs, která se nakonec zalije takzvaným ubrusem, který je nejjemnější vrstvou asfaltové komunikace a zároveň tím jediným, s čím na silnici přijdeme do kontaktu.
Po výše zmíněném popisu procesu vzniku silnic už vás asi nepřekvapí, že i realizace silnic patří do oboru stavebnictví. Takzvané dopravní stavby se zaměřují zejména na projektování, realizaci, údržbu, rekonstrukci, opravy a budování infrastruktury, silničních a dálničních sítí, ale také železničních koridorových staveb. Výstavbou a rekonstrukcí rychlostních komunikací se zabývá například stavební firma Skanska, která ke své práci používá nejnovější asfaltové technologie. Komplexní stavební zaměření firmy sahá od výstavby pozemních komunikací, přes pozemní stavitelství v podobě bytových domů až po průmyslové stavby.