V našem podnebním pásu nejsou časté a divoké bouřky ničím výjimečným. Obzvláště v létě se proto střídají velká sucha způsobená tropickými teplotami s živelnými bouřkami, které mohou během jedné probouřené noci nadělat spoustu škody, či dokonce způsobit záplavy. Kromě vydatných dešťů, kterými jsou bouřky doprovázeny, a které mohou způsobit již zmíněné povodně, existuje ale ještě jedno významné riziko – úderu blesku.
Blesk je elektrický výboj, jehož proud může dosahovat hodnot až 30 000 ampérů, což je nepředstavitelná síla. Pro lepší představu si zde můžeme uvézt, že obyčejná žárovka odebírá ze sítě proud zhruba 0,4 ampéru. Pokud tak blesk zasáhne lidské tělo, působí na něj obrovská dávka elektrického proudu o velmi vysokém napětí. Takováto nehoda má mnohdy fatální následky, jelikož lidské tělo se není schopné s přívalem takovéto dávky proudu vypořádat. Kromě popálenin třetího stupně, které postižený člověk po zásahu bleskem má, může dojít také k poruše dýchání, poškození mozkových center či dokonce zástavě srdce. Trvalé poškození si po úderu bleskem odnáší i vnitřní orgány.
Správné chování při bouřce a bezpečný úkryt před bleskem jsou proto naprosto klíčové. Podle odborníků dokáže blesk spálit například i pneumatiky, karoserie auta či rozbít okno. Ani auto či náš dům proto nemusí být bezpečným úkrytem. Kromě spálení objektu doprovází úder blesku také obrovská rána. Když blesk udeří blízko nás nebo dokonce do objektu, ve kterém se před bouřkou ukrýváme, může nám způsobit krátkodobé oslepení i potíže se sluchem.
Nejefektivnější ochranou proti úderu blesku je hromosvod. Ten je vyroben z elektricky vodivého materiálu, který blížící se blesk přitáhne a odvrátí jeho směr od chráněného objektu. Nejvíce využívanými materiály pro výrobu hromosvodů jsou zinkovaná ocel, měď a slitiny hliníku. Hromosvod je složen celkem ze tří částí. Takzvaný jímač hromosvodu zajišťuje zachycení blesku a bývá umístěn na vrcholu chráněného objektu. Svod hromosvodu potom představuje elektrický vodič, který spojuje jímač s uzemněním. Nejčastěji má podobu ocelového lana, které se táhne svisle na vnější straně objektu. Poslední částí je uzemnění hromosvodu, které je uložené v zemi nebo v základovém betonu ve formě zemnících tyčí, desek, drátů nebo pásků.
Podle stavebního zákona a jeho provádějící vyhlášky o technických požadavcích na stavby je hromosvod povinný tam, kde by mohl blesk způsobit ohrožení života a zdraví osob, zejména pak u staveb určených pro bydlení. Hromosvodem by tak měl být v ideálním případě opatřený každý dům, kde žijí lidé, a to včetně těch rodinných. Pokud jste tedy majiteli rodinného domu, výběr a instalace hromosvodu se vám zřejmě nevyhne. Hromosvod však nestačí pouze nainstalovat, důležité jsou také pravidelné revize hromosvodů. U hromosvodů, které byly zřízené před 1. únorem 2009 se provádí revize jednou za 5 let. U později zřízených hromosvodů je potom vizuální kontrola zapotřebí každé 2 roky a úplná revize každé 4 roky.