preventivni udrzba

Preventivní, prediktivní a reaktivní údržba: Co ušetří miliony?

Preventivní údržba má za cíl dosáhnout maximální výkonnosti a dlouhé životnosti zařízení při co nejnižších nákladech. Údržba obecně spadá do dvou kategorií: reaktivní a proaktivní. Reaktivní údržba se zaměřuje na opravu zařízení až když dojde k jeho selhání. Naproti tomu proaktivní údržba se specializuje na prevenci oprav a poruch pomocí preventivních nebo prediktivních metod. Každý ze tří hlavních přístupů k údržbě, preventivní, prediktivní a reaktivní, má své výhody a nevýhody, a jeho správná volba může firmám ušetřit miliony korun.

Co je preventivní údržba?

Preventivní údržba (anglicky Preventive Maintenance nebo Preventative Maintenance) je plánovaný přístup k údržbě, která se provádí průběžně. Jak název napovídá, jedná se o prevenci před možnou poruchou. Cílem preventivní údržby je předcházet selhání a udržovat předměty údržby (stroje, výrobní linky, letadla nebo nemovitosti) v dobrém stavu. Tento přístup se tedy zaměřuje na eliminaci příčin vzniku poruch a minimalizaci rizika selhání zařízení. V zásadě jde o pravidelné prohlídky a opravy.

Základem preventivní údržby je plán, který přesně určuje, kdy a jaké kontroly a opravy budou pro každé zařízení provedeny. Tento typ údržby se provádí podle předem stanoveného harmonogramu, který je buď určen časově (např. 1x za rok) nebo podle počtu provozních cyklů, ujetých kilometrů či na základě odečtů z měřidel.

Výhody preventivní údržby:

  • Snižuje riziko neočekávaných poruch a odstávek a výdaje za opravy.
  • Zvyšuje životnost zařízení.
  • Pomáhá plánovat náklady na údržbu.

Nevýhody preventivní údržby:

  • Může vést k nadměrné údržbě, kdy jsou komponenty vyměňovány předčasně.
  • Vyžaduje značné množství času a zdrojů na provádění pravidelných kontrol.
  • Údržba je prováděna bez ohledu na aktuální stav nebo skutečné využití zařízení.

Co je to prediktivní údržba?

Prediktivní údržba (anglicky Predictive maintenance) využívá senzory a analýzu dat k monitorování stavu zařízení v reálném čase. Jejím cílem je předvídat, kdy dojde k poruše, a provést údržbu právě včas, aby se minimalizovalo riziko výpadku. To ve zkratce znamená, že údržba se neprovádí ani příliš pozdě (až když dojde k poruše), ani příliš brzy (kdy je zařízení stále v pořádku), ale přesně v okamžiku, kdy riziko poruchy překročí přijatelný práh.

Prediktivní údržba probíhá ve čtyřech etapách – v té první se pomocí senzorů snímají a shromažďují data o stroji, například informace o teplotě, vibracích nebo úrovni maziva. Tato data jsou v reálném čase přenášena do centrálního podnikového systému. Systém prediktivní údržby dokáže na základě sledovaných dat rozpoznávat specifické signály, které mohou být předzvěstí nadcházející poruchy (například zvýšená vibrace nebo nestandardní teplotní fluktuace). Ve třetí etapě umělá inteligence analyzuje veškerá data a vytváří efektivní plán údržby. Posledním krokem je samotná realizace opatření podle výsledků analýzy strojového učení.

Výhody prediktivní údržby:

  • Snižuje náklady na údržbu tím, že se provádí pouze tehdy, když je to skutečně potřeba.
  • Minimalizuje neplánované výpadky.
  • Zvyšuje efektivitu provozu a snižuje prostoje.
  • Včasně varuje podnik před blížící se poruchou.
  • Je dostupná 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Nevýhody prediktivní údržby:

  • Vyžaduje investice do technologií a školení personálu.
  • Implementace může být náročná a časově nákladná.

Reaktivní údržba

Reaktivní údržba (anglicky Reactive maintenance) se provádí až ve chvíli, kdy zařízení selže. Tento přístup se zaměřuje na opravy a výměnu poškozených částí teprve po jejich poruše. Jedná se o nejstarší a nejjednodušší strategii údržby, která znamená provozování zařízení až do jeho úplného selhání bez předchozí údržby. Tato strategie je vhodná pouze pro zařízení, jejichž selhání nepředstavuje žádné bezpečnostní riziko a má minimální dopad na produktivitu.

Výhody reaktivní údržby:

  • Nízké počáteční náklady na údržbu.
  • Jednoduchá implementace – není potřeba složitých plánů a systémů.

Nevýhody reaktivní údržby:

  • Vysoké náklady na opravy a prostoje v případě poruchy.
  • Zvýšené riziko poškození dalších částí systému.
  • Nepředvídatelnost nákladů na údržbu.
  • Neplánované odstávky provozu mohou vést ke snížení produktivity, nedodržování termínů a nespokojenosti zákazníků.

Jaký model údržby zvolit?

Každý z výše uvedených přístupů k údržbě má své výhody a nevýhody, a volba správného přístupu závisí na specifických potřebách každé organizace. Rozdíl v modelech údržby spočívá především v tom, kdy jsou údržbové úkony prováděny, ne jak. Reaktivní údržba je nejjednodušší, řeší závady až po jejich vzniku, což je ale pro většinu provozů nákladné a neefektivní. Preventivní údržba naproti tomu minimalizuje neplánované odstávky, avšak nebere v potaz aktuální stav zařízení.

Největší potenciál k úsporám má prediktivní údržba. Díky monitorování stavu zařízení a predikci poruch dokáže firma minimalizovat prostoje a snížit náklady na neplánované opravy. Pro menší firmy však může být překážkou počáteční investice do technologií a školení personálu.

Zdroje: Deloitte, MM Průmyslové spektrum, Vše o průmyslu

prediktivni udrzba

Sára Aiblová

Sára Aiblová je studentkou brněnské právnické fakulty. Kromě práva se zajímá o psychologii, kulturu a cestování. Baví ji prozkoumávat aktuální témata ze světa technologií či wellness a předávat je čtenářům.